Pořejov (Purschau)

Okres: Tachov

Kategorie: Osada

Rok zániku: 1950 - 1960

Důvod zániku: postupně vysídlena po roce 1945

Popis

Obec se nacházela 7 km jižně od Tachova. První zmínka o obci je z roku 1352, nicméně se předpokládá, že historie obce je mnohem starší. Některé zdroje uvádějí jako rok založení obce letopočet 1275. Název obce je možná odvozen od staročeského jména Pořej, jiné teorie se spíše přiklánějí ke jménu Bořej či Boreš. Obec náležela k staré linii osídlení rozložené při vnitřní hranici spolu s dalšími manskými a chodskými obcemi (tachovský manský obvod). Pořejovští mani spadali pod úřad královského purkrabí. Měli brannou povinnost a tedy sloužili královskému purkrabí. Za tuto službu měli část výnosu poddanské vsi, kde si mohli vybudovat sídlo (dvorec, tvrz). Prvním písemně doloženým manem je blíže neznámý Dluhovoj (rok 1380). Dlouho na zdejším rytířském sídle vládla rodina Dolniců, jejichž náhrobky ze 40. a 50. let 16. století jsou uloženy v tachovském muzeu. Roku 1560 získal Pořejov královský rychtář Jan Sebastián Perglar z Perglasu, který roku 1587 nechal obnovit gotický kostel sv. Bartoloměje a nejspíš nechal přestavět i starou tvrz. O pořejovský statek přišel jeho synovec při pobělohorských konfiskacích kvůli účasti ve stavovském povstání. Poté se zde vystřídalo několik majitelů, roku 1687 panství kupuje Jan Zikmund von Gotzen a připojuje jej k borskému statku. Roku 1728 ho následuje Adam Filip Losy a připojuje panství k tachovskému dominiu. Největšího rozmachu dosáhl Pořejov za Perglárů, naopak velkou ránu obci zasadila třicetiletá válka, kdy byla obec téměř zpustošena. V roce 1654 uvádí Berní bula v obci 24 chalupníků, z toho 7 pustých, 15 tzv. zahradníků, z toho 6 pustých a 5 nově osazených usedlostí. Jsou zde již uváděny i tři židovské rodiny. V roce 1757 se uvádí, že v obci bylo 46 poddaných (také šenkýř, kovář a tři mlýny v blízkosti obce). V roce 1838 měla obec 104 domy, v nichž žilo 734 obyvatel (ve čtyřech domech zde žilo 14 židovských rodin).

V roce 1921 měl Pořejov 135 domů, v nichž žilo 673 obyvatel (z toho 5 české národnosti). V roce 1930 ve stejném množství usedlostí žilo 577 Němců, 6 Čechů a 6 Židů. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva byl osud obce zpečetěn. V roce 1948 odešli z obce poslední Němci a v padesátých letech začala devastace a následná demolice obce. Později v okolí obce vznikla skládka komunálního odpadu, která byla po roce 1989 zrekultivována a dnes již okolí obce nehyzdí.

Dnes Pořejov připomínají zbytky základů usedlostí, stále chátrající kostel svaté Anny a nedaleký židovský hřbitov dává vzpomenout na pořejovskou židovskou komunitu.

Zdroj

• Chytilův místopis ČSR (2. aktulizované vydání z roku 1929), vydal: Alois Chytil (Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko, Podkarpatská Rus)
• Zdeněk Procházka, Putování po zaniklých místech Českého lesa - II. Tachovsko
• http://www.hostka-tc.cz/informace-o-obci/historie/porejov/

Poloha

Šířka N(Y)° 49.73278   Délka E(X)° 12.60398 (GPS)

Mapa ()

Fotografie (dobové / současné)